Kostel by měl vydržet víc než 500 let, a proto má být kvalitně postavený

Multifunkční církevní objekt Bratrské jednoty baptistů v Žatci po dekádách úsilí ukončil 1. etapu výstavby. Díky kvalitnímu stavebnímu materiálu od HELUZu půjde nejen o trvanlivou, ale i energeticky soběstačnou budovu.

ŽATEC – Baptisté nemají kostely ale modlitebny, rýsující se archa v Žatci však nebude jen prostor pro modlitbu. Poskytne také zázemí pro mládež, kromě hlavního velkého sálu bude mít ještě jeden menší a nabídne i další možnosti. Bratři baptisté tedy mluví o multifunkčním církevním objektu. Vyzpovídali jsme Milana Vimpela, který má celou stavbu na starost, kazatele Jaroslava Hrůzu a Josefa Hrůzu, zástupce vedoucího stavby, jenž ve sboru pracuje s mládeží.

Jak dlouhá byla cesta k nové modlitebně?

Milan Vimpel: Úmysl hledat větší prostory se ve sboru objevil už v 90. letech. Až do roku 2015 jsme hledali prostory, chtěli jsme si zrekonstruovat nějakou už postavenou budovu. Prošli jsme asi 16 nemovitostí, u některých jsme se zúčastnili dražeb, jednu jsme dokonce vyhráli, ale pak to nedopadlo. V roce 2015 jsme začali intenzivně jednat o koupi těchto pozemků v ulici Klostermannově. Povedlo se nám to, a v následujících letech jsme nechali zpracovat projekt. Přišly ještě komplikace kvůli územnímu plánu, takže jsme získali stavební povolení až v roce 2021.

Z čeho stavbu financujete?

Milan Vimpel: Bratrská jednota baptistů nečerpá žádné dotace od státu. Jako jedna z mála církví v Česku odmítla dotace k narovnání křivd. Náš sbor BJB v Žatci nebere žádnou dotaci, ani příspěvek na plat pracovníků. Vše si hradíme sami z vlastních darů. K běžnému provozu sboru, jsme tedy začali z našich darů šetřit na budoucí stavbu nového multifunkčního církevního objektu.

První vklad 40 tisíc vložil náš bývalý kazatel a také bývalý předseda BJB v České republice bratr Dobroslav Stehlík. Dnes náš sbor čítá kolem sta členů, tehdy to bylo méně, ale část sboru si to vzala za své. V období od roku 1999 do roku 2015 jsme našetřili peníze na zakoupení pozemku. Po úhradě všech poplatku jsme měli na účtu opět nulu. Neměli jsme projekt, ani úmysl jak to má vypadat. Mezitím nám sbor z Bratrské jednoty baptistů v Teplicích poskytl dar, který pokryl většinu nákladů na projektovou dokumentaci. Od toho jsme se odpíchli, a pak se zapojili neuvěřitelným způsobem naši členové, kteří si odřekli dovolené, drahá auta a darovali od tisíce až po milion korun. Darovali nám i naši lidé, kteří se odstěhovali do Ameriky.

Před podpisem smlouvy o dílo s dodavatelem jsme měli našetřenou polovinu financí na dokončení hrubé stavby. Byl to risk pro nás i pro dodavatele, ale smlouvu, která se blížila 20 milionům, jsme podepsali. Zbytek se nám povedlo sehnat během roku, to už nám přispívali i lidé mimo náš sbor z celé republiky. Na našich stránkách jsou fotky a další informace, jak pokračujeme a podpora je citelná.

Kdo budovu navrhl?

Milan Vimpel: Proběhlo výběrové řízení, jež vyhrál Design Projekt Břetislava Sedláčka. Byl pro nás nejdostupnější a navíc je odsud ze Žatce. Zásobili jsme jej informacemi, co můžeme, co ne, ale nechali jsme ten záměr plně na něm. Nejvíc na tom ze začátku pracovala architektka Lucie Hantáková, dala návrhu ráz, který se pak dotáhl do konce.

Co má baptistická modlitebna obnášet?

Jaroslav Hrůza: Naše církevní společenství se řadí do protestantského proudu reformačního křesťanství, nectí kult svatých obrazů a soch. To je rozhodující i pro ikonografii. Z toho vyplývá, že ani architektura našich církevních staveb se neřídí obecnou církevní ikonografií. Protože jedinou autoritou věrouky, kterou vyznáváme, je Bible, při realizaci našich staveb se mohou objevit některé biblické symboly. Jedná se o církevní objekt.

Architektura stavby jak interiér, tak exteriér mohou obsahovat některé obecné křesťansko biblické symboly jako kříž, rybu, Bibli ve tvaru knihy, kalich, archu a další. A exteriér stavby byl pojat právě ve tvaru archy, což je biblický záchranný prostředek před potopou. My věříme a vyznáváme, že pán Ježíš Kristus je jediným záchranným prostředkem tohoto světa. Naše stavba je pojata v designu archy – záchranného prostředku.

Interiér hlavního sálu je pojat ve funkcionalistickém stylu, jeho uspořádání je strohé, řídí se potřebami a zvyklostmi bohoslužby, které zde budou probíhat. Dominantou sálu je okno ve tvaru kříže, které se nachází po levé straně při vstupu do sálu a také křtitelnice, která se nachází v průčelí sálu. V našich společenstvích v tomto proudu křesťanství křtíme na vyznání víry dospělé lidi. Křtitelnice je nedílná součást stavby a prostoru, ve kterém se scházíme. Další symboly se mohou objevit až při realizaci interiérových doplňků jako třeba u kazatelny, která může mít různé formy a nést různé symboly. Akustická úprava stropu bude vypadat jako vlny, což doplní externí symbol archy. Může také nést různé symboly, biblické verše a podobné. Máme to jednoduché, funkční, vyhovující našim požadavkům bohoslužby.

Jak se liší obřad oproti katolické bohoslužbě?

Jaroslav Hrůza: Je to bohoslužba slova, není to mše svatá. Scházíme se, čteme z Bible a vykládáme to, zpíváme, máme různé formy chvály ať už zpěvy, recitace básní, svědectví, modlitby. Podílí se na tom jako hlavní vedoucí kazatel a doplňují jej další členové sboru, kteří mají obdarování a účastní se různých sborových služeb. Z toho se skládá program bohoslužby, která trvá lehce přes hodinu a půl.

Jak probíhají křty?

Jaroslav Hrůza: Probíhají při bohoslužbě. Ta začíná přivítáním, modlitebním ztišením, hudebním programem a potom přichází konkrétní akt křtu. Křtěnci přichází do prostoru po jednom nebo po dvou, když mají bližší vztahy, postupně jsou pokřtěni a vychází zadem. Máme pro to připravené schodiště, které odděluje prostor křtitelnice a modlitebny od vstupního prostoru, vchází se tam bokem zadním vchodem. Křtitelnice je součást modlitebny. Není otevřená během běžných bohoslužeb, je to uzpůsobené, že se na ni promítají texty písní a biblické texty. Otevře se při potřebě, pak je možné ji vnímat vizuálně z prostoru modlitebny.

Milan Vimpel: Můžete se podívat na náš web, každou neděli tam po skončení zveřejňujeme bohoslužbu.    

Stavíte multifunkční církevní prostor, jaké další funkce splňuje?     

Milan Vimpel: Náš běžný chod pro sto členů a další příchozí jsou bohoslužebná shromáždění, vyučování Bible v týdnu, nácviky pěveckých sborů, máme smíšený, mužský, ženský, mládežnické, dorostenecké a také besídku nejmenších dětí. Současné prostory jsou totálně využité.

Náš sbor je otevřený pomoci, takže když začala válka na Ukrajině, spojili jsme se se starostkou a naše prostory jsme otevřeli pro všechny utečence v Žatci. V našich dosavadních malých prostorách jsme měli na oběd 60 Ukrajinců, což se tam nedalo zvládat. V novostavbě k tomu máme uzpůsobené prostory, aniž bychom narušili velký sál. V patře máme malý sál s velkou kuchyní, kterou si vyžádaly naše sestry, aby na takové akce měly dost prostoru. Můžeme tam vedle pomocných akcí pořádat třeba i svatby a další akce, které se konají v našem společenství. Pak jsou tam třídy pro volnočasové aktivity pro mládež, dorost a besídku, pořádáme prázdninovou letní biblickou školu.

Celý pozemek má přes 2700 m2. Máme tam přístřešek s posezením, sklady, naše děti tam chodí, mívají tam přespávačky s učitelkami. Využití za účelem vyznávání křesťanství je pestré.

Jaroslav Hrůza: Prostory pro občerstvení využíváme i pro vlastní potřeby. Pořádáme třeba slavnosti díkůvzdání, nebo když jsou křty, děláme společný oběd nebo občerstvení. Proto jsem kladl důraz na to, že nejde o kostel – sál, ale je to skutečně multifunkční církevní objekt.

Jak jste si vybrali stavební materiál?

Milan Vimpel: To rozhodnutí nebylo na nás, dali jsme zadání projektantovi, a on to podle našeho zadání navrhl. Vycházel ze základní myšlenky, že kostel by měl vydržet víc než 500 let, a proto má být kvalitně postavený. Z toho důvodu je tam předimenzovaná základová deska, základy, všechno je udělané tak, aby to něco vydrželo, a proto navrhli stavět ze systému HELUZ. My jsme nebyli proti. V jednu chvíli teda ano, uvažovali jsme, že ušetříme na příčkách z Ytongu, ale HELUZ nám vyšel vstříc, takže máme vše kompletně od nich.

Jak se dělaly s cihlami HELUZ detaily, které na běžných budovách nebývají?

Milan Vimpel: Je tam několik detailů, jeden z nich křížové okno. To bylo nejsložitější, protože je tam vlastně vyvěšené. Musela se udělat speciální konstrukce, která přenáší zatížení z horních řad cihel na spodní. Dělalo se to složitě ze železa, pak se konstrukce dozdila a přenesla zatížení do věnce a dál.

Další věc je samotný tvar stavby. Je to archa. Třímetrové ochranné pásmo omezilo prostor pro stavbu, pozemek se zužuje. Tvar archy vyplynul i z toho. Metrostav si s tím musel pohrát a dobře stavbu založit a z cihel HELUZ dělat tvar, kde není jediný pravý úhel. Podařilo se jim to a oblouk na čele budovy udělali z rovných cihel úplně nádherně.

Jak vychází budova po energetické stránce? Taková modlitebna asi nebude příliš úsporná?

Milan Vimpel: Je postavená jako energeticky soběstačná budova. Měla by splňovat ty nejnáročnější požadavky. Budeme mít tepelné čerpadlo vzduch-voda a v současné době doděláváme podlahové topení v patře. Vzduchotechnika bude s ohřevem a chlazením. V budově se v současné době netopí, a dá se tam pracovat, stejně je to i v létě. Zdivo je dostačující a žádná další izolace není potřeba. Obvodové zdi jsou z cihel HELUZ FAMILY 44 2in1.

Křížové okno vrhá do interiéru světlo, funguje to po celý den, nebo je to nějak načasované?

Milan Vimpel: Neplánovali jsme to, ale zjistil jsem, že mezi 13. a 15. hodinou svítí přímo na křtitelnici.

Jak jste spokojeni s průběhem stavby a kdy budete mít hotovo?

Milan Vimpel: Pro nás jsou limitující finance. Kdybychom to byli nechali na Metrostavu, mohli jsme se tam už teď scházet. Ta částka se ale blížila 70 milionům, což není v našich možnostech. Metrostavu jsme vděční za odvedenou práci. Jezdila tam těžká technika, na kterou bychom nedosáhli. Hrubou stavbu ze systému HELUZ stavěla malá skupina dělníků, a to velice precizně dle doporučených postupů.  Do konce roku 2023, jsme od Metrostavu převzali hrubou stavbu s okny, kompletní skladbou střechy, retenční nádrží, napojením na vodu a kanalizaci a dešťovou kanalizací.

Od letošního roku využíváme menší řemeslné firmy. Máme hotovou zdravotechniku, rozvody, elektriku s venkovní elektro přípojkou a vzduchotechniku včetně klimatizací. Všechny rozvody jsou bez koncových zařízení. Dalším krokem bude podlaha v patře. V roce 2025 bude naší snahou dokončit vnitřní prostory – podlahy v přízemí, vnitřní omítky, aby to bylo připravené na montáž koncových prvků – vypínačů, toalet, umyvadel. Hrubá stavba bude dokončena omítkami. Jak říkáme, když pán Bůh dá, chtěli bychom to takto zvládnout.

Obsahoval architektonický návrh nějaké novinky, na které nejste zvyklí?

Milan Vimpel: Nechali jsme se hodně inspirovat architekty, uspořádání sezení není běžné autobusové, ale paprskovité, a díky tomu sedí lidé blíže podiu. Další věc je, že křtitelnice bývá bez zázemí, obvykle pod podiem v zemi. Křtěnec po křtu odchází do šatny nebo na toaletu nejkratší cestou přes sál, mokrý. Architektka Lucie Hantáková navrhla řešení včetně sprch, záchodů a šaten pro muže a ženy zvlášť. Je to tam oddělené, takže mokrý člověk nepřijde do styku se sálem. Zázemí má vlastní vstup. Nápad architektů jsme přijali, myslíme si, že to je dobrá věc.

Projektant nám navrhl ozvučení, vypracoval slaboproudý rozvod, který je použitelný i pro kamerové nahrávání, takže budeme v budoucnu moci vysílat online. Reproduktory jsou po celém sále. Jsou tam navržené prostorové mikrofony, mixážní pult a projektory.

Jaroslav Hrůza: Vstup do hlavního sálu je z vestibulu, kde je důležité, že lze v případě potřeby otevřít boční stěny kolem hlavních dveří, což sál zvětší o další místa. Vestibul pak tvoří součást sálu, zůstávají tam pouze sloupy. Je to takový zajímavý prvek, který zvětšuje kapacitu a funkčnost.

Milan Vimpel: Při plánování výstavby uvedeného díla, jsme se snažili inspirovat i z jiných obdobných novostaveb církevních objektů. Tam jsme vypozorovali, že mají velký sál, ale menší vestibul a vstup. Toto může být problémem při ukončení bohoslužeb, kdy se lidé z hlavního sálu přesunou do malého vestibulu a jsou nucení ho co nejdříve opustit – nevejdou se tam. V naší stavbě jsme se snažili prostor vestibulu přiblížit prostoru hlavního sálu

Josef Hrůza: Díky tomu může být příjemné ještě zůstat, aby nebyl někdo nucen odcházet a mohl se třeba zúčastnit rozhovoru.

Milan Vimpel: Celý areál by měl být bezbariérový, patro bude dostupné výtahem.